Z KOHO JSME VZNIKLI?

Jsem typický vědec – výzkumník a celý můj život je zasvěcen bádání na poli struktur a biochemie lidských tkání s jejich následným využitím jako transplantátů v oční a plastické chirurgii. Nejsem nakloněn filozofii. Spatně snáším společnost lidí, kteří mají sklon k nadpozemským myšlenkám, senzibilitě, čarodějnictví a jiným zvláštnostem. 

Každoročně provádím 300-400 náročných operací a zvykl jsem si hodnotit výsledky vědeckých výzkumů podle jasných a konkrétních parametrů: ostrosti vidění, konfigurace obličeje atd. A navíc jsem produktem komunistické země a ať jsem to chtěl nebo ne, byl jsem vychováván propagandou k ateizmu a uctívání Lenina, i když jsem na komunistické ideály takřka nikdy upřímně nevěřil. Náboženství jsem nestudoval.

V souvislosti s tím jsem si nemohl ani pomyslet, že se někdy budu z vědeckého úhlu pohledu zabývat problémy vesmíru, antropogeneze a filozofického chápání náboženství.

Vše začalo prostou otázkou: „Proč se díváme jeden druhému do očí?“ Mě jako oftalmologa tato otázka zaujala. Započal jsem výzkum a brzy jsme vytvořili počítačový program schopný analyzovat geometrické parametry očí. Tento směr oftalmologie jsme nazvali oftalmogeometrií a pro její následné využití se nám podařilo najít mnoho cenných oblastí: identifikace osobnosti, určení národnosti, diagnostiku psychických onemocnění atd. Ale to nejzajímavější nás teprve čekalo. Jednou jsme vzali fotografie lidí všech ras světa a vypočítali jsme z nich průměrné oči – statisticky průměrné oči. Ty oči patřily tibetské rase.

Dále jsme pomocí matematických metod vypočítali cesty migrace lidstva z Tibetu, které pozoruhodným způsobem odpovídaly historickým faktům. Pak jsme se dozvěděli, že každý tibetský chrám v Nepálu má na svých zdech jako vizitku zobrazení ohromných, neobyčejných očí. Podrobili jsme obraz těchto očí matematickému zpracování podle principu oftalmogeometrie a podařilo se nám určit vzhled jejich nositele, který byl zcela neobvyklý.

Kdo je to? Přemýšlel jsem. Začal jsem studovat východní literaturu, ale nic podobného jsem v ní nenašel. V té době jsem nemohl předpokládat, že takto vzniklý portrét neobyčejného člověka, který budu držet v rukou v Indii, Nepálu a Tibetu, udělá na lámy a swámí takový ohromný dojem, že při pohledu na obrázek budou vykřikovat: „To je On!“. Tehdy mě ani nenapadlo, že se tento obrázek stane klíčem k hypotetickému odhalení největšího tajemství genofondu lidstva.

Pokládám logiku za královnu věd. Po celý svůj vědecký život používám při rozpracování nových operací a nových transplantátů logický přístup. A i v tomto případě, když jsme se vypravili na transhimálajskou vědeckou expedici s uvedeným obrázkem neobvyklého člověka v rukou, jsem se rozhodl použít tento pro mne obvyklý a běžný logický přístup. Úplná botanice poznatků, získávaných v průběhu expedice od lámů, guruů a swámí a také z literárních a náboženských zdrojů, se začala s pomocí logiky řadit do uspořádaného řetězce a čím dál více mě vedla k uvědomění si toho, že na Zemi existuje pojistný systém života ve formě lidi různých civilizací „zakonzervovaných“ cestou samádhi, kteří se nacházejí hluboko pod Zemí – Genofond lidstva. Dokonce se nám podařilo najít jednu z takových jeskyní a získat informace od takzvaných „Zvláštních lidí“, kteří zde každý měsíc pobývají.

Čím pomohl výše uvedený obrázek? Tím, že Zvláštní lidé viděli a vidí pod zemí lidi neobvyklým vzhledem. A mezi nimi je takový, který je podobný člověku zobrazeném na našem obrázku. Právě jeho uctivě nazývají „On“. Kdo je to On? Nemohu přesně odpovědět, ale myslím si, že On je člověk Šambaly.

Nyní, nehledě na to, že jsem racionálním vědcem praktikem, jsem začal zcela věřit v existenci Genofondu lidstva. Dovedla mě k tomu logika a vědecká fakta. Ale současně s tím jsem pochopil, že naše zvědavost nemá žádnou cenu – bylo nám dovoleno pouze poodhalit veliké tajemství, ale dotknout se nebo vyfotografovat „zakonzervované“ lidi se nám v blízké budoucnosti stěží podaří. Kdo jsme? Jsme ještě nerozumné děti v porovnání s civilizací Lemuřanů, s nejvyšší civilizací na Zemi, která vytvořila Genofond lidstva. V sázce je příliš mnoho – být prarodičem lidstva v případě globální katastrofy nebo sebezničení existující civilizace na Zemi.

Kromě toho se nám podařilo pochopit význam slova „amen“, které říkáme pokaždé, když končíme modlitbu. Toto slovo vzniklo z tak zvaného posledního poselství „SoHm“. Ukázalo se, že naše pátá civilizace má zablokovaný přístup ke znalostem Vyššího světa, v souvislosti s čímž se musí rozvíjet samostatně. Teprve potom jsem začal chápat zdroj znalostí takových zasvěcenců, jako je Nostradamus, H. Blavatská a jiní, kterým se podařilo princip SoHm překonat a vejít do Všeobecného informačního pole, tj. znalostí onoho Vyššího světa.

Kniha se skládá ze čtyř částí. V první části začínáme od logiky výzkumnického myšlení prvotní otázkou: „Proč se díváme jeden druhému do očí?“ a končíme analýzou vzhledu člověka, jehož oči jsou zobrazeny na tibetských chrámech.

Druhá a třetí část knihy jsou zasvěceny faktickému materiálu sestavenému v období expedicí u lámů, guruů a swámí a jsou předkládány především formou rozhovorů. V některých kapitolách však dělám malá odbočení s tím, že analyzuji literární zdroje (H. Blavatská a jiní) a také odpovídám na takové otázky jako: „Kdo byl Buddha?“ a „Jaké civilizace existovaly na Zemi před námi?“.

Čtvrtá část knihy je nejsložitější a je zasvěcena filozofickému výkladu získaných faktů. Čtenář v této části knihy najde mnoho zajímavých úvah o Genofondu lidstva, záhadné Šambale a Aghartě, o zdivočení lidí, o negativní auře a také o roli dobra, lásky a zla v životě člověka.

Popravdě řečeno, sám jsem se podivil, že jsem knihu ukončil analýzou takových na první pohled prostých a přirozených pojmů, jako je dobro, láska a zlo. Ale právě po této analýze jsem nakonec pochopil, proč všechna světová náboženství jednohlasně hovoří o důležitosti dobra a lásky. Právě po této analýze jsem si začal skutečně vážit náboženství a upřímně věřit v Boha.

Napsal jsem tuto knihu a jistě se v něčem dají najít chyby. V něčem mám ale určitě pravdu. Moji přátelé, kolegové z expedice (Valerij Lobankov, Valentina Jakovljevová, Sergej Selivěrstov, Olga Išmitovová, Veněr Gafarov) se mnou často nesouhlasili, přeli se se mnou, opravovali mě. Velmi mi pomohli zahraniční členové expedice – Šeskand Ariel, Kiram Buddačarija (Nepál), doktor Pasriča (Indie). Každý z nich měl svůj přínos k naší společné práci. A já bych jim chtěl poděkovat. Také bych chtěl velmi poděkovat Mašatovi Fatchlislamovičovi Anasovi Zaripovovi, kteří mě zásobovali literaturou a pomáhali mi s její analýzou v průběhu psaní.

Myslím si, že tato kniha je pouze první z knih na toto téma.

Výzkumy pokračují.

Ernst Muldašev


ZDROJ: https://www.cez-okno.net/clanok/badanie/z-koho-jsme-vznikli-cast-prva?fbclid=IwAR2nrefXXAq0uLqu3mUP0UA6ohToiOYXL7EsTULSAyrfFEeQigb9wZKJ3DQ